EXAMS
10:49
Konečně. Konečně jsem tu, může psát jakkoliv chci, nemusím mít žádný stres, nic.
Můžu si dělat co chci. Fakt je to jeden z nejlepších pocitů vůbec.
O čem mluvím?
Asi většina z vás víte, že letos jsem dělala jako spoustu ostatních lidí příjímačky na střední školu, respektive gymnázium.
Protože mám blog někdy od listopadu, je to poprvé co jsem opravdu šťastná, co můžu si jen tak lehnout do postele a nic nedělat, na nic nemyslet.
Takže dnešní článek je na téma přijímačky.
Pamatuju si, jak vloni lonští deváťáci dělali právě taky zkoušky, týden před čarodějnicema. Úplně jsem se radovala s nima, že je udělali. I když né všichni se hlásili na gymply, spousta z nich skončila na školách, na které od začátku chtěla. Každopádně jsem jim strašně záviděla, že už to mají za sebou a mě to čeká až za rok.
Taky si pamatuju, jak asi týden po přijímačkách (loňských) už skoro nikdo z nich nechodil do školy, všichni na to uplně kašlali, a já se jim vůbec nedivím. Bylo to hrozné. Představa, že to je až za rok, že mě čeká ještě závěrečné vysvědčení, vysvědčení v devítce a až potom zkoušky.
Každopádně už od září jsem se ve škole strašně snažila a strašně moc se učila.
Spoustu z vás mi říkalo, že to beru až moc vážně, že to s učením přeháním a všechny tyhle věci.
Já jsem se ale chtěla strašně dostat. Beru to jako takovou první životní zkoušku. A když ji zvládnu, budu na sebe neuvěřitelně pyšná, budu vědět, že nejsem asi hloupá, že na to mám. Chtěla jsem to dokázat rodičům, všem možným příbuzným, kteří mi nikdy uplně na sto procent nevěřili, ale hlavně sobě. Chtěla jsem to celé zváldnout. A kdyby se to povedlo, věděla bych, že je to jen a jen má zásluha. A v neposlední řadě jsem si strašně chtěla užít tu dobu, co přijde teď. Celý květen, červen a hlavně prázdniny nic nedělání.
Proto jsem se pořád učila, proto jsem to brala takhle vážně. Vím, že mě v životě budou čekat daleko těžší věci, ale tohle je začátek, který jsem prostě musela zvládnout. A taky že zvládla :)
V září jsem se začala hrozně učit do školy. (teď tenhle úryvek je hlavně pro ty, co jsou teď v osmičce a příští rok je to čeká)
Měla jsem zabrat už ale v osmičce. Ty trojky na závěrečném vysvědčení byly úplně zbytečné.
Proto jsem si řekla, že letos žádnou trojku nechci a že chci mít co nejlepší vysvědčení vůbec.
Co byla má inspirace?
Zní to asi šíleně, ale jsem člověk, co miluje slunce, letní čas, prázdniny, pátky venku okolo osmé hodiny, ale hlavně žádný stres. Pro tohle všechno jsem to dělala. Věděla jsem, že když budu mít fakt dobré vysvědčení, budu mít o to víc bodů na přijímačkách.
Každý den jsem se učila tak 2 hodiny, někdy víc, někdy míň.
Všechno vycházelo tak jak mělo, sice jsem mooc nestíhala, ale furt jsem měla dá se říct život.
Na konci ledna jsem doháněla všechny známky, které se daly. Ve všech předmětech jsem to měla nerozhodně. Nakonec jsem skončila s dvěma dvojkami a jinak samými jedničkami, se kterýma jsem byla opravdu spokojená. Byla jsem na sebe opět pyšná, že jsem to takhle hezky zvládla a od února jsem začala na školu dost kašlat a začala se kompletně soustředit na přijímačky. Na ty jsem se sice učila už předtím, ale teď o dost intenzivěji.
Od 2.12.2013 jsem začala chodit na přípravné kurzy na školu, na kterou jsem dřív fakt hodně chtěla. Bylo to každé pondělí - dvě hodiny. A abych byla upřímná, docela mě děsili všichni ti lidé, kteří chodili na přípravky každý den, protože já měla jen to pondělí na Aleji, kde mě toho stejně moc nenaučili.
V listopadu a lednu jsem byla na všechn možných otevřených dnech, taky na SCHOLA PRAGENSIS, což je vlastně dalo by se říct výstava škol. Máte tam oddělení jakože s obchodníma akademiema, učňákama, gymplama atd..
Byla jsem v teda hlavně v sekci s gymplama a měla jsem takový seznam škol, které se mi dost líbily.
Gymmázium Nad Alejí, Vítězná pláň, Zatlanka, Amazon, K. Čapka, Arabská a Štěpánská.
Skoro na každé jsem byla na DOD (dni otevřených dveři)
Bohužel jsme si ale ze zákona mohly vybrat školy, na které budem dělat přijímačky, jen dvě.
V lednu jsem byla na DOD na gymnáziu Vítězná pláň a ta škola se mi líbila ze všech asi úplně nejvíc. Z prvé je to dobrej gympl, má to nahrávací studio a znám odtamtaď pár lidí. Celkově mi připadala i taková dost sympatická a prostě taková pro mě :D
Do 15.3. jsme měli odnést na ty školy přihlášky. Zvolila jsem tedy tyto dvě - Nad Alejí a Vítěznou pláň.
Na Alej jsem chodila na ty přípravné kurzy, GVP (gymnazium Vítězná pláň) je nepořádala.
Učení dál pokračovalo, pořád víc a víc. Neměla jsem čas skoro vůbec na nic. Nestíhala jsem se učit do školy a už vůbec jsem nestíhala číst třeba něco o Justinovi a tak. Chodila jsem brzy spát a strašně se z toho všeho nervovala.
Mám videa, která jsem natáčela, povídám v nich o tom, že zá tolik a tolik dní jsou přijímačky a bla bla..
Pamatuju si, jak to bylo nějakých 140 dní. Už nikdy víc.
Učila jsem se tím způsobem, že jsem projížděla všechna možná gymnázia, která mají na webu ukázky testů. Alej je neměla, GVP ano. Projížděla jsem spoustu škol a vypracovávala všechny testy jak z matiky, která mi dělala ze všeho největší problém, tak z češtiny a i angličtiny, protože na obou školách jsem je měla dělat i z ní.
Dále mi táta koupil testy na internetu od společnosti SCIO, které jsem dělala na Aleji. GVP měla testy vlastní.
Musím říct, že ty SCIA mi docela hodně pomohly.
Jak se to blížilo byla jsem fakt strašně nervozní. Na všechny moc nepříjemná a všechno co jsem dělala je, že jsem spala, jedla a učila se.
Týden před přijímačkama jsem jela na hory, nebyla jsem ve škole, a tam se učila. Dávala jsem si tak dohromady, co bych dělala, kdybych se nedostala. Nedovedla jsem si to představit. Nevěděla jsem na kterou školu chci víc, protože obě se mi moc líbily, i když na Alej bych dokázala chodit jen s kamarádkami, které se tam hlásily, jinak asi ne. Na GVP jsem tak nějak opravdu chtěla.
A byl den před přijímačkama. No takhle nervózní jsem nebyla opravdu dlouho. Ten den už jsem se neučila, protože se mi všechno v hlavě míchalo. Ze všeho nejvíc mi nejde matika, i když jsem z ní měla jedničku. Nevím, prostě jí nerozumím.
Strašně moc jsem jedla. Cookies z Mark and Spencera, pizzy a všechno. Nedokázala jsem přestat. Bylo to na nervy.
Když jsem šla ten večer spát, nemohla jsem usnout, pořád jsem jen brečela. Myslela na všechny ty časy, které jsem strávila nad učením, kolik práce mi to dalo... Nakonec jsem usnula.
Ráno jsem se probudila v 5:30, 45 minut předtím než jsem měla.
Nasnídala jsem se sušenek, zapla hudbu do sluchátek, tančila jsem, vzala mou oblíbenou čokoládu a jela na Alej - přijímačky den první.
Když jsem tam přijela, bylo tam milion lidí i ze šestiletého studia. Potkala jsem tam všechny své kamarádky a s Klárkou (ta co se mnou byla na Justinovi) jsem byla dokonce i ve stejné učebně.
Jako první jsme měli testy OSP (obecně studijních předpokladů), které mi doma většinou šly, tady jsem totálně vyhořela. Myslela jsem si, že budu nervózní, ale jakmile jsem popadla tužku, všechna nervozita zmizela a bylo to jako kdybych psala jen tak nějaký testíček ze školy. Bylo mi to nějak úplně jedno :D
Potom jsme měli 15 minut přestávku. Byla jsem s holkama na chodbě a strašně jsme se nasmály, i když jsme si slíbily, že se spolu nebudem bavit, a že si nebudem říkat odpovědi. Věděla jsem, že tohle nedopadne dobře.
Potom následovala matika, čeština a nakonec angličtina. Nic se mi nepovedlo. Byla jsem úplně zdrcena. Nebylo tam nic, co jsem se učila. Všechno to bylo na nic. Protože se u SCII za každou špatnou odpověď strhávají body, říkala jsem si, že budu mínusu.
Když jsme testy dopsali, jely jsme s holkama domů, busem. Nějak nám bylo úplně jedno, jak to dopadne. Vím, že jsem to pokazila.
Ještě ten den jsem měla klavír. Večer jsem se vůbec neučila a už jsem kašlala na nějaký spánek, šla jsem spát asi o půl jedné a další den jsem vstávala v 6:30. Pozdě. Ups. Nasnídala jsem se, tentokrát normálně, nic extra sladkého, už jsem nebyla vůbec nervózní. A jela jsem. Sluchátka v uších.
Na GVP jsem přijela okolo 7:35, přišla jsem do třídy. Nikoho jsem neznala. Psala jsem si s kamarádama, kteří mi psali, že to zvládnu, ale já věděla, že ne, protože tady nebyly ani odpovědí na výběr, ale výsledky jsem musela opravdu spočítat. TO mě nejvíc děsilo.
Do třídy přišla milá učitelka, řekla větu na kterou jsem se celý rok nejvíc netěšila a to "Vítejte na přijímacích zkouškách" fuuuj.
Na GVP bylo super to, že jsme měli dvě a půl hodiny na všechny tři testy - matika, čj, ájina.
Začala jsem angličtinou. Čekala jsem, že to bude lehké. Naopak. Těžký jak kráva. Potom jsem dělala čěštinu, ještě těžší.. A na konec matiku. Ta mi přišla celkem lehká, i když znám se... Tak nějak jsem tam počítala, vůbec jsem nebyla nervózní. Mohli jsme používat kalkulačku, kterou jsem dost využila.. A tabulky, které mi byly úplně k ničemu.
Byla jsem hotová asi 20 minut před koncem. Skontrolovala jsem si to a řekla jsem si, že už to nemá cenu. Všechny testy jsem dala zpátky do desek, zavřela je a posledních 15 minut jsem tam jen tak seděla a nudila se.
Potom jsem to odevzdala a vůbec jsem si nepřipadala jak po přijímačkách. To bylo jako všechno? Na tohle jsem se hodiny denně učila? To je celé?
V klidu jsem si odjela, né moc zpokojená a měla sraz s holkama. Šly jsme na pizzu, do KFC a tak.
Celou dobu jsem se klepala jak pes, protože na stránkách bylo, že výsledky se zpracovávají.
Ve pět jsem koukla na stránky. Bylo to tam. Byly tam výsledky (z GVP) Vyndala jsem své číslo. Asi pětkrát na něj koukla a s třesoucíma rukama tu stránku rozklikla.
Projela jsem celý seznam. Své číslo jsem nemohla najít. Nakonec jsem ho našla. Bylo v první třetině. Desetkrát ho zkontrolovala a potom koukla jestli jsem přijata nebo ne. Byla jsem. Bylo to tam. Začala jsem řvát, ječet, brečet. Nemohla jsem tomu uvěřit. Asi pětkrát ho ještě zkontrolovala, jestli je opravdu mé. Dala jsem to. Ten půl rok učení stál za to. Bylo to za mnou. Dostala jsem se. Teď už se můžu kompletně na všechno vykašlat. Radost, která ve mně byla, nedokážu popstat. Byl to neuvěřitelný pocit. Jela jsem domů, hned jsem to volala všem příbuzným. Máma, táta i babičky brečeli :D
Dokázala jsem to.
Hned jsem vyplnila zápisový lístek, protože jsem věděla, že na Alej mě nevezmou, a taky jsem měla pravdu. Byla jsem 20. pod čarou. Odvolání jsem ale dávat nechtěla. Na tu školu jsem nechtěla. Byla jsem přijata tam, kam chci a tam, kam taky v září půjdu.
Teď už jenom ležím v posteli s nejlepším pocitem.
Chtěla bych popřát všem, co se dostali, hodně štěstí.
Teď už mě čekají nejlepší časy. Musím si udržet sice známky, ale to už je maličkost.
Budu se snažit tu být co nejvíc, budu se snažit dělat covery na youtube a tak celkově být víc aktivní.
Chci poděkovat, všem co mi přáli štěstí, ale taky těm, co mi to nepřáli, protože vy jste mě dokopali, abych něco dělala, abych to dokázala.
Takže děkuju :))
Tohle je pro dnešek všechno. Doufám, že se vám článek líbil, a jestli jste to celé přečetli - gratuluju :D
Každopádně mějte se hezky a budu ráda, za jakýkoliv komentář.
Mám vás ráda.
18 milých komentářů
gratuluju ti,mě nevzali nikam:( sice si dám odvolání,ale nevidim to moc slibně...:)
OdpovědětVymazatděkuju:)
Vymazatbudu držet palce!
Ty jo tenhle článek jsem četla jak nějakou detektivku :D ještě popkorn to chtělo :D docela mě vyděsilo jak jsi byla vystresovaná :D touž jsem myslela že už si vezmeš nějaký prášky :D ale dala jsi to takže ti gratuluju :)
OdpovědětVymazat:D
Vymazatděkuju moc:)
Já jsem ti to říkala<3 Tak gratulace:)
OdpovědětVymazatděkuju moc:))
VymazatAničko, ty jsi byla přesně 20. pod čarou ? Já totiž na peďáku taky :D
OdpovědětVymazatano, ale prý brali nakonec 34, takže jsem asi byla 16. pod čarou, netuším, neřeším:D
VymazatAničko, kolikátá jsi přesně byla a z kolikati na Aleji ?
OdpovědětVymazat50. ze 102
VymazatDáš sem tvůj fb prosim :)
OdpovědětVymazatjsem v osmičce, jak si to tak čtu, tak mi je úplně špatně, když si uvědomím, že to budu po vánocích zažívat taky , ajaj
OdpovědětVymazatklid, hlavně se nestresuj až ty testy budeš psát a bude to v pohodě:)
VymazatGratulujem. Ja som tento rok mala tiež prijímačky na strednú školu konkrétne, GBAS. Hlásilo sa okolo 500 ľudí a prijímali ani nie 100. Nakoniec som tie prijímačky spravila a fakt ani netuším ako. Vysvedčenie som predtým nemala nejaké extra dobré ale od septembra som sa začala učiť ako si aj ty písala asi preto aby som dokázala tým čo mi neverili že to dokážem. Fakt poznám ten "prázdninový" pocit že sa nemusíš nič učiť lebo si prijatá :D Už tak fungujem mesiac od prijímačiek. Chcem však upozorniť že aj keď už si prijatá a je také to "voľno" nepodceňuj školu aj tak. :) .)
OdpovědětVymazatDěkuju!
VymazatJe to nejlepší pocit.
Ano já vím, říkala jsem si jak se na všechno vykašlu a ups, nějak se furt učím. Asi už jsem si tak navykla, že to nejde jen ležet a nic nedělat:D
Gratulujem
OdpovědětVymazatDěkuju:)
Vymazatletos jsem taky dělala přijímačky a tohle je jako bys mi to psala z duše. Byla jsem an tom uplně stejně,taky jsem nebyla spokojená se svym vysvědčením z 8 a taky jsem zavíděla tehdejším devatakum,že už to mají za sebou a tak. Potom přišla devitka a já to fakt hrotila,už od října jsem se začla učit a nakonec jsem to v devitce dala na same 1:) potom teda příprava na přijimačky,seděla jsem nad tim opravdu dost a bylo to hruza,celou dobu jsem se snažila nad tim uvažovat pozitivně a ty školy jsem si taky vybrala tak,že jsem chtěla na obě. Nejdřív byl ten první gympl v Olomouci vysněný,ale jak přišly přijimačky,tak se to sehrálo asi tak jak u tebe,jenže....v den vysledku nejdřív první škola zklamání,nakonec druhá taky,nevěděla jsem co dělat,byla jsem šileně ze sebe zklamana,až to nešlo jinak. Tolik jsem si věřila a nevyšla nakonec ani jedna..sice jsem byla těsně pod čarou ale i tak,zažila jsem ten hnusny pocit zklamání ze sebe samy,že mě ani netěšilo tolik to,že se dostanu na odvolání. Potom jsme tedy zařizovala odvolání a vzali mě sice na obě školy,ale ve mě se něco hnulo a nakonec Olomouc nebylo už číslo no.1,ale vybrala jsem si Ostravu,protože mi přišla sympatičtější a prostě se už těším! :) krasný článek! Dobře se to od tebe čte :))
OdpovědětVymazatDěkuji za Váš nádherný komentář